
Do jedné z těchto generací patřím i já, kdy jsem již jako školák dychtivě sledoval každým možným okamžikem výsledky našich posádek v soutěžních kamiónech Liaz a Tatra.
Při tom snil o takovémto dobrodružství a vzhlížel k účastníkům jedné z nejznámější vytrvalostní soutěže světa. Tento sen se mi postupem času podařilo přeměnit ve skutečnost a prodrat se až mezi dakarskou partu. Na Africký kontinent jsem se dostal jako divák, jako řidič doprovodného kamiónu, navigátor i novinář.

Ovšem ve chvíli kdy jsem se hodlal dostat do Dakaru v ostrém závoďáku jako řidič, tak byl jubilejní 3O ročník zrušen.
Během pár vteřinek se celý sen rozplynul a celé úsilí se zdálo, že přijde nazmar.
Nepřišlo, náhradní soutěž v centru Evropy byla alespoň malou náplastí za roky snažení, příprav a odříkání. Naopak čtvrté místo motivovalo celý tým k další činnosti a zlepšování jak techniky, tak všech členů.
Teprve na této soutěži jsem pochopil, jak těžké je dostat se mezi takovou světovou špičku a udržet s ní krok. Jak je důležité mít dobrou techniku, štěstí a hlavně celý tým špičkových lidí.
Držte nám palce